sitemap.xml.gz

Příběhy z praxe

CIMG9256

(všechna jména a anamnestické údaje v následujících příbězích z praxe byly pozměněny, abych chránila soukromí klientů a jejich okolí)


Alenka

8 letá Alenka začala ve druhé třídě nosit horší známky, zhoršila se ve čtení i v psaní, psala pod řádky, rodiče i paní učitelka nevěděli co se s ní děje, mysleli si, že začíná lajdačit. Často ji bolelo bříško nebo hlava, často byla nemocná a vyšlo najevo, že se do školy netěší. 

Od tří let nosila Alenka brýle, podle očního lékaře i praktického lékaře byla zdráva. Nikdo u ní nějaké obtíže nepozoroval. V první třídě ji vše bavilo, neměla s učením obtíže.

Praktická lékařka si všimla, že ale Alenka často mhouří oči, doporučila tedy rodičům vyšetřit Alenku zrakovou terapeutkou.  Z vyšetření zrakovou terapeutkou vyplynulo, že Alenka je výrazně světloplachá, a ačkoli nosila brýle, její zraková ostrost odpovídala pásmu slabozrakosti. Dále byla zjištěna absolutní ztráta barvocitu,  následně potvrzena vyšetřením OCT (vyšetření struktury vrstev očního pozadí) na specializovaném očním oddělení a vyřčena diagnosa „Achromatopsie“ (vrozená barvoslepost).

Rodiče si uvedených obtíží nevšimli, věděli sice, že si nejradši Alenka hraje pod stolem, vždy také smlouvá, když jí opakovaně vyzývají, aby si rozsvítila v pokojíčku, že je přece šero, museli ji rozsvěcovat na pracovním stole – protože by si při práci ve špatném osvětlení kazila zrak. Alenka nosí také s oblibou ofinu až do čela a ven nevyjde bez oblíbené kšiltovky. Alenka ráda malovala tmavými pastelkami (černou nebo tmavě modrou), občas si barvy pletla, ale tomu nikdo nepřikládal význam. Její obrázky byly veselé, naučila se postupně pastelky rozeznávat, a už se nestávalo že by  postavám nakreslila  červené nebo zelené vlasy jako dříve nebo že by trávu vymalovala růžovou barvou.

Obtíže ve škole Alence nastaly s menším typem písma, se složitějšími obrázky plnými detailů, na které neviděla, s úzkými linkami, ve kterých se jí nedařilo psát rovně, protože na linky neviděla. Pracovní sešity s podbarvenými texty jí činily úkoly velmi obtížné. Nevěděla si rady a moc ji trápilo, že je pomalejší než ostatní děti a nenosí domů jedničky jako v první třídě. Často nestihla opsat rychle zápis, který paní učitelka napsala, ačkoli seděla ve druhé lavici a tak se i stalo, že některé domácí úkoly popletla nebo zapomněla udělat, když služba ve třídě smazala tabuli dříve, než stačila Alenka opsat zadání.

Při vyšetření v ordinaci zrakové terapeutky si Alenka vyzkoušela mimo jiné pomůcky také filtry, které jí pomohou, aby nemusela mhouřit oči.  Seznámila se s kamerovou Televizní lupou, a hned si přečetla zadání úkolu v textu pod obrázkem pracovního sešitu. Vyzkoušela si i další zvětšující optické pomůcky.  Rodiče dostali kontakt na specialistu očního lékaře a také na speciálně pedagogické centrum pro děti se zrakovým postižením. Alenku už nebudou strašit malá písmenka – má nyní svoji  4x zvětšující lupu, taky dalekohled na detaily v dálce. Ve škole používá běžné učebnice a pracovní sešity, ale ty si nyní zvětšuje pod kamerovou Televizní lupou, na kterou získala příspěvek. Znova píše do sešitů se širokými linkami jako v první třídě, ale učí se také psát do sešitů bez linek. A hlavně, už jí nevadí světlo ve třídě ani sluníčko. Nosí totiž speciální dioptrické - filtrové brýle, s oranžovými skly na běžné světlo ve dne, a s tmavě hnědými skly pro situace, když svítí venku slunce, jdou na vycházku nebo tělocvik, taky když byl všude kolem sníh. Zase dostává jedničky a těší se do školy.

A rodiče už vědí, že když nastanou obtíže s rozlišením tisku, obrázků nebo map obrátí se na zrakovou terapeutku a ta podle výsledků funkčního vyšetření zraku doporučí zrak rozvíjet a zejména prakticky poradí jak upravit velikost a typ písma, jakou zvolit barevnost, jak upravit kontrast obrázků a které další pomůcky jí pomohou. 


Vašík

3 letý Vašík dostal od oční lékařky předpis na brýle, protože začal šilhat. Při očním vyšetření byla zjištěna rozdílná dioptrická vada na pravém a levém oku. Rozdíl 3 dioptrie není malý. Rodiče,ale trápilo, proč chlapec po nasazení brýlí pláče? Vždyť by mu měly pomáhat? Proč si na ně ani po měsíci nemůže zvyknout?

Protože již před tím, než dostal chlapec brýle v ordinaci oční lékařky plakal a nebylo možné vyšetřit, jak vidí, doporučila paní doktorka vyhledat zrakovou terapeutku. V místě bydliště žádná nebyla, rozhodli se tedy jet více než 100 km, do Prahy. Vždyť Vašíkovo zdraví za to stojí.  Vyšetřením zraku se zjistilo, že Vašík špatně vidí, bez brýlí i s brýlemi. Že je velký rozdíl mezi pravým a levým okem. Při kontrole dokladu z optiky s porovnáním lékařské zprávy a kontroly dioptrií v brýlích vyplynulo, že skla jsou zasazena v obroučkách obráceně. Více dioptrií na lepším oku a méně dioptrií na horším oku. Někde se stala chyba, Vašík s brýlemi nemohl vidět lépe.

Rodičům jsem doporučila zajistit změnu brýlových skel podle původního předpisu a navíc dohodnout s lékařem okluzní terapii (zakrývání lepšího oka při kreslení, modelování a hře u stolečku, zatím na 2-3 hodiny denně). Na příští vyšetření přišel s rodiči veselý kluk. Vašíkova zraková ostrost se zlepšila, rozdíl vidění pravého a levého oka výrazně snížil. Vašík bude muset ještě dále oči cvičit, ale začal chodit do mateřské školy, tam nosí okluzor víc dětí, a tak nenastalo, že by se okluzoru na oku někdo divil. Paní učitelka si pro děti vždy připraví zajímavé činnosti. Vašík se do školky a na cvičení těší.  Brejličky si nasazuje hned po probuzení. Rodiče jsou rádi, jaká se s Vašíkem stala proměna a tak ochotně po třech měsících dojíždějí na kontrolu zraku ke zrakové terapeutce. Podle výsledků vyšetření jim oční lékařka upravuje brýle a dobu cvičení se zakrytým okem.


Terezka

18- ti měsíční Terezka se naučila před nedávnem chodit a tak doma pobíhá, je zvídavá a nic ji neunikne. Když je s rodiči venku jako by měli jiné děvčátko. Nejradši sedí v kočárku pod boudičkou, sama chodit nechce nebo pouze za ruku, mhouří oči, má nystagmus (rychlý pohyb očí ze strany na stranu). 

Rodiče byli u oční lékařky, ta Terezku vyšetřila, zjistila vyšší dioptrickou vadu očí, ale nic jiného. Předepsala jí brejličky. Na dotaz rodičů jestli mohou Terezce udělat dioptrické sluneční brýle sdělila, že je nedoporučuje, aby si na ně Terezka nezvykla a oči se tak přestaly přirozeně chránit před světlem.

Protože ale Terezčiny obtíže při pohybu venku nepřestávaly. Doma pobíhalo úplně jiné dítě - diblík, zvídavé, veselé, prozkoumávala se zájmem kouty, zásuvky lezla pod postel, ale i na stůl. Vše nebezpečné muselo z bytu pryč nebo tam, kde se Terezka ještě nedostane. S přibývajícím jarem a slunečnými dny stále více Terezka mhouřila oči a nechtěla venku opustit kočárek.  Terezce rychle rostly vlásky a často je nechtěla odsunout z čela. Rodiče jí tedy nechali ofinku těsně s obočím, to Terezce slušelo a také vyhovovalo.

Příčinu nystagmu se nedařilo zjistit ani neurologickým vyšetřením, proto dostali rodiče doporučení k vyšetření zrakovou terapeutkoua dále na specializované oční vyšetření na kliniku.

Vyšetřením preferenčními testy pro malé děti byla zjištěna snížená zraková ostrost lehce pod normu pro věkovou kategorii. Sledováním děvčátka v prostředí s různou intenzitou světla byla zjištěna výrazná světloplachost.  Ačkoli za běžných vyšetřovacích podmínek mhouřila oči a spíše se ostýchala chodit, frekvence nystagmu (kmitání očí) bylo intenzivní, v zastíněném prostředí se Terezka pohybovala bez obtíží, její oči se zklidnily a otevřely. Terezka si ve stínu prohlížela předměty v místnosti, neměla problém s orientací ani samostatným pohybem.  Vyzkoušeli jsme dále barevné filtry. Při nasazení tmavšího oranžového filtru nystagmus téměř zmizel, Terezka se usmála s očima široce rozevřenýma a nechtěla, abychom filtr z očí sňali. 

Doporučila jsem zajistit brýle s filtrem hlavně pro pohyb na osvětleném prostředí mimo budovu (venku, na slunci, u vodní plochy nebo na sněhu). Rodičům jsem potom doporučila předat zprávu z vyšetření s podezřením na vrozenou poruchu  barvocitu – Achromatopsii a požádat o předpis brýlí s filtry nebo alespoň s absorpčními skly (filtry ale zatím naše zdravotní pojišťovny nehradí). Potvrdit diagnozu, vrozenou poruchu barvocitu, vyšetřením OCT lze pouze za spolupráce pacienta, a na to je ještě Terezka malá. Lze ale očním lékařem – specialistou na vrozené zrakové vady vyloučit jiná onemocnění, u kterých je světloplachost  průvodním jevem.  Lze také upravit podmínky pro rozvoj dítěte tak, aby světloplachost neomezovala dítě v orientaci a pohybu, aby se  mohla Terezka rozvíjet jako ostatní děti.  Rodiče dostali ještě doporučení na konzultaci do střediska Rané péče, kde jim poradci pomohou upravit domácí prostředí tak, aby Terezku neoslňovalo a splňovalo podmínky pro rozvoj zraku. Na pravidelné kontroly zrakové ostrosti, kontrastní citlivosti a barvocitu bude Terezka docházet opakovaně ke zrakové terapeutce.


Filípek

Filípkovi byl jeden rok, žádné obtíže zraku neměl. Rodiče nosí brýle, maminka na jedno oko vidí velmi špatně (má tupozrakost – amblyopii), protože horší vidění na jednom oku bylo u ní objeveno až ve škole a to již bylo pozdě na vycvičení oka. Brýle vadu nenapravily.                                                     

Proto se rozhodli rodiče preventivně Filípka vyšetřit. U očního lékaře v místě bydliště chlapec plakal, nenechal si vyšetřit oči. Lékař tedy doporučil, ať přijdou po třetím roce, až bude umět číst obrázky a spolupracovat při vyšetření.  To rodiče neodradilo a hledali jinou možnost vyšetření. Objednali se ke zrakové terapeutce, i když museli jet daleko.                                                                                                         

Formou hry, speciálními testy pro kojence a malé děti bylo vyšetřeno vidění Filípka a zjištěn rozdíl mezi viděním pravého a levého oka. Horší oko bylo již pod normou pro daný věk, i když chlapec dosud nešilhal. Následné doporučení zrakové terapeutky pro praktického lékaře, vyšetření dioptrií na specializovaném pracovišti, předpis brýlí a doporučení k léčbě horšího oka stimulací rodiče opět dovedlo ke zrakové terapeutce. Rozdíl mezi viděním očí se brýlemi zásadně snížil. Zakrývání lepšího oka pro podporu rozvoje horšího oka nemuseli provádět rodiče Filípkovi tak dlouho. Po třech měsících cvičení se vidění očí vyrovnalo. Chlapec nyní nosí již jen brýle a na  kontroly vidění ke nzrakové terapeutce dochází  po 4 měsících. Oční lékařka sleduje vývoj očí, hodnoty dioptrií a případně mění skla v brýlích. 

Při posledním vyšetření (Filípkovi je již 30 měsíců)  rozlišil stereoobrázky na speciálních testech pro malé děti. To je potvrzení, že vidění obou očí je v pořádku a vývoj se bude ubírat správně. Filípek nebude mít obtíže, které má jeho maminka. Léčba tupozrakosti proběhla včas.


Martinka

První dva měsíce života Martinka hodně prospala, vždyť také její příchod na svět nebyl snadný. Po narození jí selhával dech, proto byla na dechové podpoře sledována více než týden na jednotce intenzivní péče. V průběhu třetího měsíce života bylo zřejmé, že potřebuje podporu rozvoje pohybu a tak začali s Martinkou cvičit u fyzioterapeutky podle doporučení neurologa - metodou prof. Vojty, Byla totiž diagnostikována DMO (dětská mozková obrna v důsledku dechových selhávání v době časně po narození).  Výsledky cvičení se začaly dostavovat již po několikátém cvičení. Rodiče ale trápilo, že se na ně Martinka nepodívá, stáčí oči za světlem a občas se již objevil zvláštní pohyb očí – kroužení až bloudivý pohyb očí.  

U očního lékaře byla zjištěna hodnota dioptrií odpovídající věku a fyziologický oční nález. Měla by tedy vidět dobře, jako ostatní miminka. Problém s fixací a očním kontaktem byl ale zřejmý. Proto vyhledali rodiče zrakovou terapeutku. Vyšetřením se zjistila světloplachost, obtíže akomodace (zaostřování na blízko) a v důsledku toho zraková ostrost pod normou pro věk 4 měsíce.

Rodičům bylo předvedeno jak Martinku naučit koukat. DMO totiž způsobila kromě opoždění v pohybu i obtíže zaostřování a obtíže opožděné reakce zornice na světlo. Martinka se otáčela za světlem, ale byla permanentně oslněná.

Podle doporučení zrakové terapeutky, výsledků funkčního vyšetření zraku a opakovaného očního vyšetření předepsal oční lékař Martince brýle s hodnotou potřebnou pro akomodaci (zaostřování) na blízko. Rodiče teď hlídají, aby Martinka nehleděla na hračky proti světlu, berou si ji do ruky tak, aby na ně dobře viděla, hodně na ni mluví, v dosahu ručiček jí dali barevné hračky, které při dotyku šustí nebo hrají. Martinka již začala broukat a za maminkou a tátou se otáčet. Při pohledu do postýlky se obrýlené děvčátko směje a to je ten největší dárek pro její maminku.

Martinka byla od té doby s brýlemi opakovaně vyšetřena zrakovou terapeutkou, Zrak se Martince vyvíjí, tak jak má, pohybově se také zlepšuje. Krouživý (bloudivý) pohyb očí se od doby, co nosí brýle neobjevil, poznává již obrázky a bere do rukou hračky, které ji zaujmou.

Vyšetření u zrakové terapeutky bude potřeba opakovat s odstupem 3 – 4 měsíce, po stabilizaci vidění je možné interval prodloužit na půl roku. Rodiče dostanou vždy další náměty jak zrak rozvíjet a proto není cesta za zrakovou terapeutkou zbytečná.


Pan Vladimír

Vladimírovi je 30 let, nikdy obtíže vidění neměl. Pracuje v bance, 6 i více hodin práce na počítači pro něj nejsou neobvyklé. V poslední době pociťoval pálení očí, někdy řezání až bolesti za očima.

Při vyšetření u očního lékaře nebylo zjištěno žádné onemocnění, ani potřeba brýlí. Lékař doporučil relaxaci, to si však  nemohl Vladimír dovolit, protože dokončuje složitý úkol. Proto navštívil zrakovou terapeutku. 

Funkčním vyšetřením zraku se u Vladimíra zjistila porucha konvergentního souhybu, která komplikuje pohled a zrakovou práci na blízko. Porucha způsobuje nutnost vyvolat mimořádné úsilí zaostření a spojení obrazů z obou očí při snaze vidět ostře na blízko. Vladimír dostal doporučení, jak oči cvičit v průběhu dne, při práci u počítače, při jízdě do práce v MHD i o víkendech. 

Potíže pomalu, v průběhu 14 dní, pominuly a Vladimír mohl odevzdat práci včas.


Paní Jana

Velké pracovní vytížení, málo spánku, přecházení tzv. banálních onemocnění, stres z nedostatku času na řešení hromady úkolů na stole a opakované odkládání dovolené si vybralo svou daň. V 50 je člověk v nejlepších letech, tak proč by se měl šetřit. Nemoc nedala na sebe dlouho čekat. V důsledku onemocnění virem herpes onemocněla paní Jana zánětem mozku, léčení trvalo několik měsíců, následky způsobily poruchu hybnosti, řeči i zraku. Chůze a pohyb rukou včetně řeči se celkem dařilo rehabilitovat. Horší to bylo se zrakem, onemocnění zasáhlo i zrakové centrum v mozku a tak paní Jana sice viděla, ale ztrácela se ve svém domácím prostředí, nebyla schopna přečíst ani velký tisk, nepoznávala předměty – pletly se jí jejich názvy. 

Neurolog doporučil oční vyšetření a vyšetření zrakovou terapeutkou. Oční vyšetření odhalilo onemocnění zrakového nervu jednoho oka, a z toho vyplývající poruchu zorného pole.  Brýle paní Janě doporučeny nebyly, protože stav nelepšily. Paní Jana nepřečetla  velké znaky písmen, obrázky E či C znaky. Trpěla vícečetnou agnozií. Vyšetřením u zrakové terapeutky byly odhaleny poruchy v rozlišení písmen, znaků obrázků, vidění nahloučených objektů i porucha akomodace (zaostřování), porucha prostorového vidění na ploše (odhad umístění plošných tvarů) i v prostoru (odhad a posloupnost uspořádání 3D předmětů), důležitých pro chůzi a samostatný pohyb. Obtíže rozlišení písmen komplikovalo i rehabilitaci řeči s logopedem, obtíže prostorového uspořádání komplikovalo rehabilitaci pohyblivosti rukou s ergoterapeutkou při činnostech sebeobslužných.

Ve spolupráci s očním lékařem byly paní Janě předepsány a partnerem zajištěny brýle na práci na blízko. Intenzivní rehabilitace zraku všech zjištěných oblastí poruch probíhala u zrakové terapeutky a následně doma s dobrovolnými studentkami oboru ergoterapie. Jednou měsíčně docházela pacientka ke zrakové terapeutce. Po necelém roce byla schopna opět číst drobné texty, rozlišovat předměty, samostatně fungovat doma, ve svém prostředí. S partnerem začala o víkendech opět vyrážet do přírody a když napadl sníh troufla si i na sjezdovku (samozřejmě s helmou a se světleoranžovými filtrovými brýlemi, zlepšujícími kontrasty).

Paní Jana nemá ještě vyhráno. Pokroky v rehabilitaci již nejsou tak překotné. Obtíže jemné motoriky přetrvávají, ale psaní rukou se daří kompenzovat psaním na počítači.

Obtíže orientace se podařilo vyřešit nacvičením chůze po konkrétních trasách. Již samostatně dojde, kam potřebuje, nakoupí potraviny podle seznamu, který si napíše.  Větší nákupy a řízení automobilu zajišťuje partner.  V neznámém prostředí paní Janu doprovází partner, protože v mapě se Jana neorientuje pro přílišnou složitost map.

Upravený kontrast a zvolení vhodného řádkování umožnilo Janě čtení textů a postupný návrat k původní profesi – i když v upravených podmínkách a v menším objemu. Ke zrakové terapeutce již po roce docházet nemusí, ale ví, že nastane-li nějaký problém vidění, může se jít poradit.

zrakovy.terapeut@seznam.cz © dagmar moravcová 2013